Pojem chosen family se často zjednodušuje na „přátele, kteří jsou jako rodina, protože mě vlastní rodina odmítla kvůli orientaci“. Realita bývá pestřejší. Chosen family si totiž nebudují jen lidé, kterým rodina zavřela dveře po coming outu — vzniká všude tam, kde biologická rodina z jakéhokoliv důvodu nefunguje tak, jak by rodina fungovat měla.

Co je chosen family a odkud pojem pochází

Termín chosen family zavedla antropoložka Kath Weston v roce 1991 v knize Families We Choose: Lesbians, Gays, Kinship, kde popsala, jak si gayové a lesby v San Franciscu 80. let vytvářeli vlastní rodinné vazby mimo tu biologickou. Pojem se zrodil v queer komunitě a je s ní historicky pevně spjatý — nejznámějším příkladem jsou harlemské „domy“ (houses) z ballroom kultury, kde spolu žily a vystupovaly skupiny lidí, které nespojovala krev, ale společné vedení „matky“ nebo „otce“ domu. Tato praxe zesílila zejména s nástupem krize HIV/AIDS, kdy biologické rodiny řadu nemocných mužů zcela opustily.

Pojem tedy vznikl v LGBT+ prostředí, ale dnes ho psychologie i sociologie používají mnohem šířeji — pro kohokoliv, kdo si síť blízkých vztahů vytvořil mimo vlastní příbuzenstvo.

Proč chosen family vzniká

Odmítnutí kvůli orientaci je jen jeden z důvodů, proč lidé chosen family budují — a v českém prostředí často ne ten hlavní. Chosen family se stejně často rodí z:

• Dysfunkčních vztahů v rodině obecně — chladní nebo emočně nedostupní rodiče, závislosti v rodině, násilí, rozvody, které rozbily kontakt, nebo lidé, se kterými si člověk nikdy nenašel společnou řeč.
• Geografické a životní vzdálenosti — rodina zůstala v jiném městě nebo zemi a chosen family vyplnila prázdné místo v každodenním životě.
• Ztráty rodiny — úmrtí nebo roztržky, které se nikdy nepodařilo urovnat.
• Odmítnutí kvůli orientaci nebo identitě — tam, kde k němu skutečně dochází, je chosen family logickou a zdravou reakcí.

A na rozdíl od zahraničního (zejména amerického) modelu, kde chosen family často tvoří především další LGBT+ lidé, v českém prostředí bývá jinak: chosen family (vybraná rodina) se tu častěji skládá ze vzdálenějších příbuzných, se kterými si člověk paradoxně rozumí lépe než s vlastními rodiči, ze starých kamarádů ze školy, ze sousedů nebo z lidí, které do života přivedla náhoda a kteří v něm zůstali. Orientace do toho nemusí vstupovat vůbec.

Jak vybraná rodina vypadá v praxi

Vybraná rodina nemá formální strukturu ani žádný obřad, kterým by „vznikla“ — pozná se podle toho, co v ní reálně najdete:

• Lidi, kterým zavoláte ve tři ráno a víte, že to zvednou — protože krize nečeká na vhodnou dobu.
• Sdílené svátky a rituály — Vánoce, narozeniny, nedělní obědy, které si člověk vytvoří s lidmi, se kterými chce být, ne se kterými musí.
• Praktickou pomoc v běžném životě — stěhování, nemoc, finanční výpomoc, odvoz na letiště nebo prostá ochota pomoct, kdykoliv je to potřeba.
• Prostor, kde nemusíte nic vysvětlovat — svá rozhodnutí, svého partnera, svůj způsob života. Nejde jen o to, že vás tam „přijímají, jací jste“ — vaše orientace nebo identita se tam prostě neřeší vůbec, protože pro nikoho není problémem, který je třeba řešit.
• Lidi, kteří vás mají rádi bez podmínek a se kterými sdílíte celý svůj život — dobré i špatné, úspěchy i pády, bez nutnosti si to zasloužit.

Vybraná rodina není důvod k výčitkám vůči vlastní rodině

Jedna věc si zaslouží zdůraznění: pokud máte fungující vybranou rodinu a zároveň napjatý nebo chladný vztah s vlastní rodinou, není důvod si to vyčítat ani se za to stydět. Skvělé vztahy mimo rodinu neznamenají, že jste rodinu zradili, opustili nebo že jste špatný syn, bratr nebo partner.

Vybraná rodina a biologická rodina nemusí být protiklady, které si konkurují. Jde spíš o to, kde reálně najdete oporu, blízkost a bezpečí — a je úplně v pořádku, když to není jen na jednom místě, nebo dokonce vůbec ne tam, kde by se to čekalo.