Populární představa, že gay muži mají výrazně aktivnější sexuální život než jejich heterosexuální protějšky, není pouhou mytologií — je do značné míry podložena výzkumem. Realita je ale složitější, než by se mohlo zdát.
Co říkají studie
Výzkumy zaměřené na frekvenci sexu v párech překvapivě ukazují, že gay a heterosexuální muži ve stabilních vztazích se od sebe příliš neliší — oba průměrně uvádějí přibližně sedm sexuálních setkání za měsíc. Zásadní rozdíly se však projevují u svobodných mužů: gay muži mají tendenci mít více sexuálních partnerů a sex pravidelněji, zejména v mladším věku. Navíc mnoho gay párů má otevřený vztah — tedy vztah, kde oba partneři souhlasí s tím, že sex s jinými lidmi je v pořádku. To přirozeně zvyšuje celkový počet sexuálních setkání.
Infrastruktura, která nemá hetero ekvivalent
Cruising areas u pláží, dark roomy v klubech, kabinky v gay saunách — tyto instituce jsou přímým důsledkem historického vývoje. Homosexualita byla po staletí kriminalizována, a tak se anonymní sex mezi muži odehrával na skrytých místech z nutnosti. Parky, veřejné toalety i sauny sloužily jako jediná bezpečná místa pro setkávání. Po dekriminalizaci a společenské liberalizaci se tato místa nestala zbytečnými — proměnila se v regulované podniky a legitimní součást gay kultury a identity.
Efekt „dvou mužů“: biologie bez filtru?
Klíčová hypotéza, které se věnují evoluční psychologové i sociologové, zní: mužská sexualita má přirozený sklon k větší touze po variabilitě, anonymním sexu a vizuální stimulaci. Když jsou v páru dva muži, tyto tendence se jednoduše sečtou — nikdo nebrzdí druhého. Srovnání s lesbickými páry, které naopak statisticky vykazují nejnižší frekvenci sexu ze všech typů párů (tzv. lesbian bed death), tuto symetrii přesvědčivě podporuje.
Sociologové k tomu dodávají, že gay muži jsou do značné míry osvobozeni od genderových skriptů heterosexuálního světa — od tlaku na monogamii jako jedinou „správnou“ formu vztahu, od očekávání, že sex musí vést k rodině, i od tradičního scénáře, kde muž žádá a žena povoluje.
Není to ale celý příběh
Bylo by zjednodušující tvrdit, že všichni gay muži žijí tímto způsobem. Velká část gay mužů preferuje monogamii a konvenční vztahy. Společenská třída, věk, náboženství a kulturní kontext hrají obrovskou roli. A gay muži čelí i vlastním tlakům — stigmatu, diskriminaci nebo specifickým standardům tělesnosti uvnitř gay komunity.
Závěr
Vyšší sexuální aktivita gay mužů — zejména mimo stabilní páry — je reálný jev, za nímž stojí kombinace biologických dispozic mužské sexuality, historicky vzniklé kultury a infrastruktury, a větší svobody od společenských konvencí. Nejde o náhodu ani o stereotyp, ale o výsledek specifické historické i biologické trajektorie.
Zdroje: Journal of Sex Research; National Survey of Sexual Health and Behavior; Archives of Sexual Behavior; David Buss, Evolutionary Psychology; David Halperin, How to Do the History of Homosexuality.
Komentáře nejsou povoleny.