„A vy máte rodinu? Já mám tři děti,“ ptá se mě na přijímacím pohovoru potencionální šéf. Je to je jeho DRUHÁ otázka.
„Děti nemám, žiju s manželem,“ odpovídám po pravdě.
„Aha …“ znejistí a upřeně se zadívá na svou kolegyni, „tak dobře teda.“
A já v tu chvíli zřetelně cítím, že energie v místnosti se změnila. Že už je úplně jedno, co říkám o svým pracovních zkušenostech a způsobech práce. Už ho to v podstatě nezajímá, ale snaží se svůj part zahrát do konce.
„Jste jediný, kdo se s platem přesně trefil do našeho rozpočtu na tuhle pozici,“ prozrazuje mi ta kolegyně ještě u recepce, „do konce týdne dáme vědět.“
📩 „Děkujeme, ale upřednostnili jsme kandidáta, který lépe ….“ nacházím v pátek ve svém mailu. Univerzální blábol, který posílají úplně všichni.
Vím, že příčina „upřednostnění“ neleží v praxi ani v platu. Zdráhám se to říct nahlas, ale na 99% jsem si jistý, že je to jasná DISKRIMINACE, jak z devadesátek.
Stejně bychom si asi nerozuměli, utěšuju se, ale i tak mě to mrzí, protože je to práce, která dává smysl a bavila by mě. Navíc tým úplně fantastický, skvělá energie.
⚠️ Zarážející na tom ovšem je, že toto se odehrálo v roce 2025 v jedné nejprestižnější NEZISKOVÉ organizaci, kterou v Česku máme. Tady bych očekával, že už je středověk opustil. Tak ne, no 😆
Pamatuj si, že při přijímacím pohovoru nemají právo ptát se tě na osobní a rodinné poměry, na tvůj věk, víru, pohlaví a tvou sexuální orientaci. Máme na to zákony.
Buďte první! Přidejte komentář