Proč je to s chlapama
tak složité?
O tom, jak gay muži vyrůstají v heterosexuálním světě – a co to dělá s jejich vztahy, komunikací i sebevědomím.
Gay muži a vztahy s muži – ať už jde o kamarádství, kolegy nebo náhodné setkání – jsou téma, o kterém se moc nemluví, přestože ho zná skoro každý gay muž z vlastní zkušenosti. Sedíš ve skupině hetero kamarádů, pijete pivo, smějete se – a přesto tam cítíš ten zvláštní, těžko pojmenovatelný odstup. Nejsi úplně tady. A oni taky ne celí tady s tebou. Co se to vlastně děje?
Není to tvoje chyba. Ani jejich. Je to výsledek dlouhého procesu, který u gayů začíná hodně brzy – ještě dřív, než vůbec vědí, že jsou gay.
Maska, která se nosí od dětství
Malí chlapci sledují ostatní chlapce – jak mluví, jak se smějí, jak se chovají. Gay chlapci tohle taky dělají, ale s jedním zásadním rozdílem: zároveň si uvědomují (vědomě nebo ne), že jsou nějak jiní. A tak se naučí hrát roli. Napodobovat. Skrývat.
Tato maska není slabost – je to přežití. Ale problém je, že ji mnozí nosí tak dlouho, až zapomenou, co je pod ní. A když pak jako dospělí chtějí komunikovat autenticky – s muži, se sebou samým – nevědí kudy dál.
„Na vejšce jsem měl partu kamarádů, samí hetero kluci. Bavili jsme se skvěle. Ale vždycky, když přišlo na opravdové povídání – o strachu, o vztazích, o tom, co mě trápí – zatnul jsem se. Měl jsem pocit, že kdybych byl upřímný, přestal bych k nim ‚patřit‘. Takže jsem se smál s nimi a uvnitř byl úplně sám.“
Stud jako základní nastavení
Psycholog Alan Downs ve své knize The Velvet Rage (Sametová zuřivost) popsal něco, co rezonuje s obrovským množstvím gay mužů po celém světě. Podle něj vyrůstají gay chlapci s chronickým, hluboko zakořeněným pocitem studu – a to ještě v době, kdy o své sexualitě vůbec netuší.
Alan Downs a tři fáze sametové zuřivosti
Downs popisuje, jak gay muži procházejí třemi charakteristickými životními fázemi, které jsou přímým důsledkem tohoto raného studu:
V první fázi se gay muž za každou cenu snaží zapadnout. Přizpůsobuje se, skrývá, popírá. Energie jde do výkonu – do toho, aby byl dost dobrý, dost mužný, dost přijímaný.
Ve druhé fázi – po coming outu – přichází zuřivost. Někteří ji obracejí dovnitř, jiní navenek. Projevuje se jako bezohledné honění za požitkem, povrchními vztahy, nebo naopak jako cynismus a distanc od všech.
Třetí fáze je fáze autenticity. Té dosáhne jen ten, kdo je ochoten projít bolestí prvních dvou. Je to fáze, kdy člověk přestane hrát roli a začne žít.
Downs tvrdí, že většina gay mužů stráví velkou část života někde mezi první a druhou fází – aniž by o tom věděla. A právě tady pramení mnohé z obtíží ve vztazích s ostatními muži.
„Stud není to, že jsem udělal něco špatného. Stud je přesvědčení, že jsem špatný sám o sobě.“
Tři fáze podrobněji
Přizpůsobit se za každou cenu
Gay muž se naučí, že jeho přirozenost není vítaná. Začne tedy hrát roli – být tím, co ostatní chtějí vidět. Vztahy s hetero muži fungují, ale za vysokou cenu: sám sebe nechá za dveřmi.
Zuřivost – vědomá i skrytá
Stud se časem promění v hněv. Někteří ho cítí vůči světu, jiní vůči sobě. Projevuje se jako sebedestrukce, toxické vzorce ve vztazích, nebo úplná izolace.
Autentický život – cíl i cesta
Tato fáze neznamená absenci bolesti. Znamená odvahu přestat hrát roli. Vztahy se mění – stávají se hlubšími, i když méně pohodlnými.
Když se to přenese do vztahů s muži
Všechno, co jsme popsali výše, se logicky promítá do konkrétních situací. Hodinky v práci, parta přátel, náhodný rozhovor v hospodě. Gay muž má celou historii zkušeností, které formují, jak se chová – a mnohdy si toho není vědom.
„Začal jsem chodit k terapeutovi, protože jsem si myslel, že mám problémy se sebehodnocením v práci. Ale ukázalo se, že klíčové bylo moje dětství – strávil jsem ho v neustálém strachu, že mě kluci ve třídě odhalí. Tahle obranná pohotovost mi zůstala. Dodnes mi trvá měsíce, než si s hetero chlapem opravdu povídám.“
Napětí, které nikdo nepojmenuje
Zajímavé je, že tohle napětí cítí obě strany. Heterosexuální muži – i ti tolerantní, i ti, kteří jsou na gaye zvyklí – někdy reagují na gay přátele nepatrně jinak. Méně spontánně. Trochu opatrněji. Ne ze zlé vůle, ale proto, že ani oni nevědí, jak se v té situaci chovat.
Výsledkem je zvláštní tichá dohoda: mluvíme spolu, ale určitá témata se prostě neotevírají. A gay muž – zvyklý tuto dohodu respektovat od dětství – ji přijme bez slova.
„Mám kolegu, se kterým chodíme na pivo a máme se skvěle. Jednou přišla řeč na mého partnera, a já viděl, jak na zlomek vteřiny – jen na zlomek – zaváhal. Nic neřekl, pokračoval normálně. Ale já ten moment zaregistroval. A od té doby jsem zase o kousek víc opatrný.“
Co s tím?
Dobrá zpráva je, že tohle nejsou nevyléčitelné vzorce. Jsou naučené – a naučené věci lze přepsat. Nejde o to stát se někým jiným. Jde o to přestat hrát roli, která tě vyčerpává.
Může to znamenat terapii. Může to znamenat komunitu – jiné gay muže, kteří si tím prošli. Může to znamenat prostě pojmenovat to, co cítíš – nejdřív sám pro sebe, potom třeba i nahlas.
Downs ve své knize nepíše recept. Píše mapu. A jak každý, kdo se někdy ztratil, ví: samotná mapa nestačí – potřebuješ s ní umět zacházet, nejlépe s někým, kdo tu cestu zná.
Tohle nemusíš řešit sám.
Odborná terapie zaměřená na gay muže může pomoci rozplést vzorce, které si neseme roky – a začít žít autentičtěji.
Najít pomoc → gayterapie.cz
Komentáře nejsou povoleny.