Vánoce nejsou svátky pohody a klidu. Jde o extrémně psychicky i fyzicky náročné období, kdy vrcholí provozně-organizační tempo rodin, v práci se finišuje s obchodními plány nebo projekty, do toho tisíc a jedna společenská a pracovní událost.
A když konečně přijde vytoužené volno a ty nemusíš „mezi svátky“ do práce, nastává rodinný vztahový kolotoč plný očekávání, ale často i zklamání, kdy nemůžeš být sám sebou, protože se „prostě musí k mý mámě“ a „letos přijede švagr“, kterého nesnášíš.
Nezachrání to ani předstírání, ani rodinné konvence, ani tuny řízků a cukroví. Ztrácíš se ve všem tom přejíždění z jedný části republiky do druhý a těšíš se, až tenhle všechen blázinec skončí.
Jen málokdo má tolik odvahy udělat si svátky opravdu po svém, plné pohody a klidu. Společenský a rodinný tlak ti neumožňuje dělat si věci po svém a prožít si konec roku tak, jak by sis skutečně přál.
Tvoje skutečné potřeby jsou na okraji zájmu, musíš se podřídit, protože tak se to od tebe očekává. Psychický tlak je enormní. Jak řekl včera můj dobrý známý: „Vánoce nějak přežiju, ale na Silvestra se těším, budu s kamarádama.“
V té větě je všechna pravda o iluzi zvané Vánoce.
Nejsi na to sám! Přijď si srovnat myšlenky, vypovídat se nebo se zorientovat v tom, co se kolem tebe děje. Často je mnohem přijatelnější svěřit se někomu úplně nestrannému.
Komentáře nejsou povoleny.